Kontaktujte nás:(+420) 778 034 024Každý všední den
od 9 do 17 hod.

ČRo: Boj proti byznysu se zvířaty – ‚Napadli mě, otrávili mi psa a vyhrožovali mi,‘ říká právnička

V Česku chybí zákony, které by jasně stanovovaly podmínky chovu zvířat, což vedlo ke vzniku šedé zóny množitelů zvířat. V rozhovoru pro server iROZHLAS.cz to říká právnička Zuzana Rennerová z neziskové organizace ANIMAL EYE, která se objevila v pořadu České televize Infiltrace a právní problematice obchodu se zvířaty věnuje šest let. Za tu dobu byla v souvislosti se svými aktivitami dvakrát fyzicky napadena, čelila výhrůžkám a kyberšikaně.

Kdy a za jakých okolností jste se začala věnovat ochraně zvířat?
Bylo to v roce 2014. Tehdy jsem měla poměrně krátce advokátní průkazku a k problematice jsem se dostala přes kauzu moderátora České televize Jana Smetany, který pro svoji dcerou nevědomky zakoupil štěně od množitelky, jež následně uhynulo.

Už tehdy mě překvapilo kriminální pozadí celé této kauzy, kdy pan Smetana začal skrze své sociální sítě na problematiku množíren upozorňovat. Vše vyeskalovalo ve chvíli, kdy Smetanovým někdo poškodil jejich automobil, přičemž na první pohled to vypadalo, že mají prostřílené přední sklo.

Jaký byl další průběh?
Policie tehdy konstatovala, že sklo prostřelené není, že jde o kamufláž, aby jako prostřelené vypadalo. Mělo se jednat o varování a vzkaz od mafie. Vzhledem k výši škody a chybějícím důkazům jsme se bohužel pohybovali pouze v rovině přestupku. Pachatel nebyl zjištěn a případ byl odložen.

A to byl pro vás prvotní impulz začít se angažovat v prosazování práv a zájmů zvířat?
Dá se to tak říct. Už v té době jsme dostávali různé podněty od občanů, na co si máme dát pozor, jak množírenský byznys funguje a kde se točí největší peníze. Tehdy jsme si s kolegou řekli, že bychom se rádi podívali na legislativní pozadí celé té věci, a tak vznikla naše organizace, která se v oblasti ochrany zvířat zabývá hlavně legislativní a právní stránkou.

Je možné nějakým způsobem ten zvířecí byznys popsat číselně? O jak velké peníze jde, kolik množíren se v Čechách nachází?
Je to velmi promíchané, my to ani po šesti letech nedokážeme kvantifikovat. Já souhlasím s tím, co říká ředitel Státní veterinární správy pan doktor Semerád, když dostává otázky na to, kolik je v Česku množíren. Uvádí ‚Kdybych to věděl, tak tady nejsou.‘

My nedovedeme říct, kolik je množíren, a stejně tak nedovedeme říct, kolik je zde různých spolků, které se nějakým způsobem věnují pomoci zvířatům. Existují tady různé subjekty, o kterých dopředu vlastně ani nevíte, jestli jsou regulérními obchodníky se psy nebo charitativními organizacemi. Celkově je to velmi nepřehledná sféra. Konkrétně známe pouze počet útulků, protože musí být registrované u krajské veterinární správy, ale v ostatní sféře přesná čísla nemáme.

Útulky a spolky

Je mezi spolky a útulky nějaký zásadní rozdíl? Čím konkrétně se to liší?
Zásadní rozdíl mezi útulky a spolky, nejsou-li registrovaným útulkem, je v původu zvířat, o která pečují. Útulky jsou zařízení, která se primárně starají o nalezená toulavá a případně i opuštěná zvířata, přičemž musí dle občanského zákoníku postupovat ve spolupráci s místně příslušnými obcemi. Spolky pak pečují o jakékoliv jiné kategorie zvířat.

Nejčastěji se jedná o odebraná týraná zvířata, zvířata z nevhodných chovů a množíren, zvířata, o která se dosavadní majitelé již nemohou postarat, anebo o zvířata dovezená ze zahraničí, zejména z východu. V této souvislosti je třeba říci, že jsou převozy zvířat často uskutečňovány v rozporu s unijními pravidly, na což si čím dál hlasitěji stěžují země západní Evropy.

Je nezbytné si uvědomit, že spolky mají oproti útulkům podle zákona postavení běžného chovatele. Vztahují se na ně proto pouze obecné povinnosti kteréhokoliv majitele zvířete – musejí zvířata krmit, starat se o jejich dobrý zdravotní stav, ale také jsou povinny platit místní poplatek ze psa. Pokud zvířata v rámci adopcí systematicky prodávají, měly by živnost a příjmy řádně danit.

Takže spolky i útulky se nějakým způsobem starají o zvířata, ale pro každé zařízení platí jiná pravidla?
Ano, nicméně bych byla velmi nerada, aby to paušálně vyznělo tak, že útulky jsou dobré a spolky špatné, to záleží vždy na konkrétních lidech. Je potřeba říct, že spolky v řadě případů i suplují povinnost obcí starat se o bezprizorní zvířata, což se týká zejména různých kočičích azylů.

Pokud jde o spolky, máme tu dva protipóly. Na jedné straně jsou tu zařízení, která vykonávají péči o zvířata svědomitě a žádají po nás ke svému fungování zvláštní legislativní úpravu obdobnou té útulkové, protože se necítí být soukromým chovatelem, nebo dokonce obchodníkem se zvířaty, ale charitativním zařízením, jemuž je potřeba poskytnout metodickou podporu a pomoc. Na straně druhé jsou zde ilegální útulky a subjekty, které zneužívají jednoduché spolkové úpravy a pod rouškou charity provozují regulérní byznys.

Za tímto účelem je do Česka nekontrolovaně dováženo obrovské množství zvířat, zejména psů a koček, ze zahraničí, která jsou často pod falešnými legendami nabízena veřejnosti k adopci.

Existuje o tomhle ve společnosti stejné povědomí třeba jako o množírenském byznyse? Nebo je to obecně méně známá věc?
Odborná diskuze o tom probíhá stejně jako v případě chovu zvířat a díky medializaci různých případů se zvyšuje i povědomí veřejnosti. Bohužel úměrně tomu, jak se zvyšuje zájem občanů o problematiku množíren, týrání a zájmových chovů zvířat, vznikají nekontrolovaně stále nová spolková zařízení nebo třeba i jen facebookové a webové stránky, které vybírají peníze na pomoc zvířatům, případně umožňují adopce na dálku.

Běžný člověk kolikrát ani nemá možnost odhalit, kdo za takovými stránkami vůbec stojí. To je něco, co se zejména registrovaným útulkům nelíbí, protože oni musejí při svém provozu dodržovat poměrně přísná pravidla stanovená zákony a nově i vyhláškou, zatímco spolky mohou existovat bez doložení čehokoliv, včetně odborné způsobilosti.

České právo nezná pojem množitel

A co množírny? Jak je to v současné době ošetřeno legislativně?
České právo zatím nezná pojem množitel, takže v tuto chvíli je z chovatelského hlediska množitelem každý, kdo chová zvířata bez průkazu původu. V tomto pojetí jsou množírnami vedle klasických množíren, při jejichž provozu jsou masivně obcházeny právní předpisy včetně těch daňových a dochází k týrání zvířat, všichni, kdo reprodukují psy a kočky bez průkazu původu. Kde je poptávka, je i nabídka.

Jak je možné, že i přes veškerou osvětu a rizika spojená s koupí zvířete bez průkazu původu se tomu byznysu daří?
Já osobně bych si přála, aby platila zásada, že si lidé budou primárně pořizovat zvířata s průkazem původu, a pokud to z jakéhokoliv důvodu není možné, tak aby si pejska nebo kočku adoptovali. Tím by se prostor pro množírny zmenšil.

Bohužel jsme v praxi často svědky toho, že poptávku po konkrétním plemeni, který většinou končívá nákupem zvířete z množírny nebo od překupníka, umocňují i různé reklamní trendy, kdy se v reklamě objeví nějaké plemeno psa nebo kočky a veterináři vám pak potvrdí, že jim do ordinací přicházejí nešťastní majitelé s těmito nemocnými plemeny, resp. jejich kříženci. A samozřejmě svoji úlohu hraje i finanční stránka, kdy štěně z dobrého chovu s průkazem původu stojí víc než štěně bez něj.

To ale kolikrát už nemusí být pravda. Když člověk navštíví nějaké inzertní stránky, kolikrát pod sebou vidí inzeráty, kde štěňata bez průkazu původu a s ním jsou nabízena za srovnatelnou částku.
Ano, může to tak být. My provozujeme právní poradu, do které dostáváme různé dotazy tohoto charakteru. Někdo se napálí a dostane se do problému, který chce řešit. Osvěta je dnes již velká, o problému množíren se mluví, referují o něm média, existují různé návody a poučky, ale v praxi to až tak bohužel není znát.

Lidé, kteří si zvířata kupují, stále nemají zafixováno, že by měli po prodávajícím požadovat písemnou kupní smlouvu, že mají být ostražití v komunikaci, neuvědomují si, jaká rizika přináší pořízení zvířete bez průkazu původu. Současně je však třeba říci, že se mnohdy ze strany množitelů a překupníků jedná o sofistikovanou podvodnou činnost, kdy kupující nemůže ani při zachování maximální obezřetnosti zjistit, že je prodávajícím klamán.

Zvíře z benzínové pumpy

Jak může takové klamavé jednání vypadat? Lze to rozpoznat nějak dopředu?
Často k tomu dochází tak, že inzerát na první pohled nevypadá nijak podezřele, zájemce následně zavolá na uvedené telefonní číslo, prodávající se mu představí svým jménem a příjmením, nadiktuje mu přesnou adresu místa chova, komunikace působí velmi profesionálně. Zájemce si poté vyžádá kupní smlouvu a předávací protokol, zajímá se o chov a prodávajícího a prověřuje si je.

Až ve chvíli, kdy si zájemce domluví předání a návštěvu místa chovu a vydá se na cestu, dostává pár minut před plánovaným okamžikem setkání zprávu od prodávajícího s falešnou výmluvou, že nastala nečekaná změna, například že se synovi protáhl fotbalový trénink a tak podobně.

Vzhledem k tomu, že zájemce má už většinou za sebou větší vzdálenost, svolí k setkání někde na půli cesty, na parkovišti nebo na benzince, a tam si zvíře často i v důsledku emočního návalu převezme s tím, že je mu slíbeno, že kupní smlouva mu bude zaslána dodatečně. Druhý den už bývá telefon vypnutý a e-mail neexistuje. Uvedené jméno a adresa se pak ukáží jako nepravdivé.

Co s tím? Dá se tohle řešit?
My jsme spoustu takových případů řešili a byli jsme úspěšní, ale velmi často narážíme na problém, že nemalá část poškozených tu situaci už pak řešit nechce, je jim vyhrožováno, anebo si řeknou, že tím nechtějí ztrácet čas. Další problém je s dokazováním zdravotního stavu zvířete v době předání, pokud nejsou k dispozici dokumenty.

Jak tomu předcházet?
Důležité je dávat si opravdu dobrý pozor a zaznamenávat celý proces koupě zvířete, to znamená žádat si ideálně veterinární potvrzení o zdravotním stavu zvířete a samozřejmě i řádnou kupní smlouvu. Nejlepším řešením, které prosazujeme od samého počátku, je kvalitní centrální evidence zvířat v návaznosti na čipování, aby kupující mohl hodnověrně zjistit, od koho štěně nebo kotě získal a vůči komu může případně uplatňovat právní odpovědnost.

Výhrůžky, napadení i teror

Vy sama jste se v důsledku své činnosti v oblasti ochrany zvířat setkala s vyhrožováním?
Negativní zkušenosti máme od samého začátku, kdy jsme se množírenským byznysem začali zabývat. Už v době, kdy jsem zastupovala pana Smetanu, se mi stalo, že mě po rozhovoru v jednom médiu kontaktoval odborník od bezpečnostních složek, který se tématu věnuje mnoho let, a dopředu mě varoval, že se můžeme ocitnout v nebezpečí a nabídl nám pomoc.

Nepříjemnosti se s námi táhnou skutečně od počátku – nepřímé výhrůžky v e-mailech a na sociálních sítích, pomluvy, zastrašování, šikanózní podněty úřadům i do zaměstnání. Většinou se to všechno vejde do mezí zákona anebo je to na samotné hranici zákona. Ti lidé zkrátka dělají všechno pro to, aby vás od vaší činnosti odradili.

A kdo jsou ti lidé?
To je různé. Vedle klasických množitelů a překupníků zvířat jsou to bohužel i některé osoby z formálně ochranářského prostředí, které praktikují nekalé obchodní aktivity, často se společnostmi, jež z velkého množství zvířat a zejména psů a koček na území České republiky finančně profitují.

V jednom takovém případě jsem varovala novináře i zákonodárce a dopadlo to tak, že jsem byla před svým domem napadena. Tehdy mě napadl velmi vysoký muž v dlouhém černém kabátě, s dlouhými černými vlasy, ozdobou na obličeji a křížem na krku. Vypadal opravdu hrůzostrašně, takže jsem si v první okamžik myslela, že se jedná o nějaké natáčení nebo nějaký fór a čekala jsem, kdy odněkud vyskočí někdo s kamerou a akci zastaví.

To se ale bohužel nestalo, ten člověk mě začal okamžitě škrtit a velmi vulgárně mi nadával a vyhrožoval, ať svých aktivit zanechám. Po chvíli mě pustil a nechal mě odejít. Poté, co jsem otevřela vchodové dveře u svého domu, mi náhodou zavolal kamarád. Byla jsem v psychickém šoku, takže jsem mu z úleku popsala, co se stalo. On pak obratem zavolal policii, která se na místo velmi rychle dostavila.

Policistům se podle popisu podařilo vypátrat pravděpodobného útočníka, načež mi sdělili, že se jedná o osobu, která se již v minulosti měla dopustit násilných trestných činů, ovšem je takového duševního stavu, že za své činy nebývá trestně odpovědná. Den na to začali obtěžovat moji rodinu, udáváním v zaměstnání počínaje a smrtelnou otravou našeho psa konče. Tehdy poprvé jsem si uvědomila surovost toho prostředí a problematiky, ve které se angažuji.

Nejsem zdaleka jediná

Mělo tohle nějakou právní dohru?
My jsme tam byli sami bez svědků, takže výhrůžky, které útočník pronesl, jsem slyšela jenom já, kamerové záznamy nebyly k dispozici. Vlastně mi ani fyzicky neublížil. Když to hodně zjednoduším, ten člověk mi pouze vulgárně nadával, takže tam nebylo moc prostoru, jak to řešit. S útočníkem jsem se pak setkala ještě jednou, když si ke mně přisedl uprostřed hromadné dopravy a začal se velmi hlasitě smát.

Okamžitě jsem pak vystoupila. Podruhé mě fyzicky napadli vloni v zimě nějací dva muži na parkovišti. Ti již jednoznačně neměli za úkol mě jenom zastrašit, ale ublížit mi. Naštěstí se mi tehdy podařilo jim utéct. U toho pak také byla policie, ale tentokrát bohužel nikoho nechytili.

Dělo se tohle jenom vám nebo se s tím setkali třeba i vaši kolegové?
Musím říct, že to je právě to, co mě na celém problému šokuje nejvíce, a sice že nejsem zdaleka jediná, kdo se s agresí a zastrašováním setkal. Netýká se to pouze množíren, ale také některých osob, které pod rouškou charity provozují regulérní obchodní činnost.

My máme řadu spoluprací s provozovateli útulků a mnohým z nich bylo také vyhrožováno, například že jim podřežou rodinné příslušníky nebo zapálí útulek. Jednomu provozovateli útulku dokonce vypustili zvířata. Časté jsou také lynče a pomluvy na sociálních sítích. Takových případů opravdu není málo. A to byl možná ten rozhodující impulz začít se problematikou zabývat legislativní cestou.

Takže vás to od toho neodradilo? 
Musím přiznat, že jsme si tehdy s kolegy říkali, jestli nám to za to stojí a chceme v našem snažení pokračovat, protože to bylo velmi nepříjemné. Ale nakonec jsme se rozhodli pokračovat.


ŠOLCOVÁ, Tereza. Boj proti byznysu se zvířaty: ‚Napadli mě, otrávili mi psa a vyhrožovali mi,‘ říká právnička. Český rozhlas [online]. 2020-03-08 [cit. 2020-03-08].

Komentáře jsou uzavřeny.